Olympijská válka 2008


Olympijská válka 2008 byl válečný konflikt mezi Gruzií a Jižní Osetií, který začal 1.srpna 2008.

Před válkou

Podle dohody z roku 1992 byly v Jižní Osetii umístěny gruzínské, ruské, jihoosetinské a severoosetské mírové jednotky. Osetinci si nepřáli nadvládu Gruzie nad Jižní Osetii. V roce 1992 a 2006 uspořádali referenda ve kterých se rozhodli pro nezávislost Jižní Osetie. Gruzie se naopak snažila Jižní Osetii ovládnout. Situaci ovlivnilo také mezinárodní uznání nezávislosti Kosova.

Časový harmonogram války od 1.srpna 2008

1. srpna 2008

1.srpna ve večerních hodinách napadla Gruzie Jižní Osetii. Začalo ostřelování města Cchinvali a dalších obydlených zón. Několik hodin se bojovalo s použitím lehkých střelných zbraní, minometů a granátometů. Zemřeli první lidé a vznikly výrazné majetkové škody. Z Jižní Osetie začalo být evakuováno civilní obyvatelstvo do Severní Osetie.

3. srpna 2008

Gruzie pokračovala v koncentrování vojska u hranic s Jižní Osetii. Z vojenské základny v městě Gori se směrem k Cchinvali vydala kolona dělostřelectva, složená z dělostřeleckého oddílu houfnic D-30 a dvou minometných baterií, které jsou součástí 4. mechanizované pěší brigády gruzínské armády.

6. srpna 2008

Do regionu přijel velvyslanec se zvláštním posláním ministerstva zahraničních věcí Ruské federace J. F. Popov. Jeho úsilím byla připravena půda pro provedení schůzky v Cchinvali mezi gruzínským ministrem pro otázky reintegrace T. Jakobašvilim a vicepremiérem Jižní Osetie B. Čočijevem. Toto setkání se ovšem neuskutečnilo, protože 7. srpna Gruzie obnovila ostřelování Cchinvali a dalších míst.

7. srpna 2008 2008

8. srpna 2008

Za 4 dny tragických událostí zahynulo více než 2000 lidí, zejména Osetinců. Několik tisíc lidí, z toho více než 100 ruských vojáků ze sborů SSPM, bylo zraněno. Více než 30 tisíc obyvatel Jižní Osetie bylo nuceno opustit své domovy.

9. srpna 2008

10. srpna 2008

11. srpna 2008

12. srpna 2008

Ruský prezident Dmitrij Medveděv prohlásil, že nařídil ozbrojeným silám ukončit vojenské operace v Gruzii. Ve městě Gori k násilnostem a lidé z něj prchající si stěžují na rabování, kterého se údajně účastní i separatisté z Jižní Osetie.

15. srpna 2008

Ruský vojenský konvoj se vzdušnou podporou bitevních vrtulníků pronikl až na 55 km od hlavního města Tbilisi. Ruská armáda cíleně ničí gruzínskou infrastrukturu

22. srpna 2008

Ruský ministr obrany Anatolij Serďukov oznámil, že Rusko dokončilo stahování své armády z Gruzie.

26. srpna 2008

Jižní Osetie byla uznaná Ruskem za nezávislý stát.

Boje v Abcházii

Na pozadí konfliktu v Jižní Osetii Abcházie zahájila vojenské akce proti Gruzii ve sporné soutěsce Kodori, kterou dosud kontrolovala gruzínská armáda

Abcházie vyhlásila mobilizaci vojenských záloh a abchazský parlament schválil výnos prezidenta o vyhlášení válečného stavu.

Prezident Abcházie Sergej Bagapš požádal Rusko, aby posílilo vojenskou přítomnost na gruzínsko-abchazské hranici.

Dne 26. srpna 2008 byla Abcházie uznaná Ruskem za nezávislý stát.

Mezinárodní reakce

Některé státy podpořily Gruzii a označila jednání Ruska jako agresi, mezi nimi v prvé řadě Spojené státy americké a také několik států Evropské unie.

Návštěvou Tbilisi vyjádřili Gruzii podporu prezidenti Polska, Ukrajiny, Litvy a Estonska a premiér Lotyšska.

Za rozpoutání války obvinili Gruzii např. bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, turecký premiér Recep Tayyip Erdogan, či slovenský premiér Robert Fico.

Ministři zahraničí zemí Evropské unie se na mimořádném zasedání v Bruselu shodli na ochotě vyslat mírové jednotky do Gruzie.

Dne 22. srpna 2008 uvedl americký velvyslanec v Rusku, že Spojené státy americké považují ruskou reakci na vpád gruzínské armády do Cchinvali za přiměřenou. „Vidíme, že odpověď ruských vojsk byla naprosto opodstatněná útokem na ruské mírové síly v Jižní Osetii,“ prohlásil. Rusko ale podle jeho názoru zašlo daleko, když ruské jednotky vstoupily na území Gruzie.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR vydalo 9.08. v 19.00 ke konfliktu následující prohlášení: „ČR je hluboce znepokojena eskalací ozbrojených střetů v gruzínské provincii Jižní Osetie a útoků Ruských ozbrojených sil na objekty a města mimo zónu konfliktu v Jižní Osetii v ostatních částech Gruzie. Stejně hluboce je ČR znepokojena vojenskými operacemi Abcházců proti jednotkám gruzínské vlády v Kodorské soutěsce. ČR s politováním konstatuje, že Ruská federace se stala díky svým vojenským krokům proti Gruzii stranou v konfliktu. Přenesením bojů na celé území Gruzie došlo k vytvoření situace, která ohrožuje mír a stabilitu v celém regionu Jižního Kavkazu. ČR proto vyzývá všechny strany v konfliktu, aby přerušily vojenské operace, uzavřely příměří a zahájily jednání. ČR plně podporuje územní celistvost a suverenitu Gruzie a podporuje vyslání mezinárodních jednotek za účelem nastolení a udržení míru a bezpečnosti v zónách konfliktu. MZV ČR vyzývá všechny české občany, kteří se nacházejí na území Gruzie, aby se přihlásili, pokud tak ještě neučinili, na českém zastupitelském úřadě v Tbilisi.“

Dne 26. srpna 2008 bylo zahájeno mezinárodní uznání Jižní Osetie jako nezávislého státu.

Odkazy týkající se konfliktu

Zvedavec.org Skutečný význam války v Jižní Osetii: Rusko vrací úder

Rusko, tak jak ho známe dnes, není pokračováním bývalého Sovětského svazu a už vůbec ne ortodoxního Ruska princů a carů před rokem 1917. Nikdy neposlouchejte nikoho, kdo se takto k ruské historii odvolává, protože takováto odvolání slouží pouze jedinému účelu a to k zamaskování neznalosti toho, kdo je používá. Poslouží k dobrým klišé, ale ke špatným analýzám. Rusko po roce 1991 je zcela novým fenoménem, který s velkými obtížemi povstal z popela Sovětského svazu po deseti nebo i více letech úplného zhroucení a chaosu. Stručně řečeno, po rozpuštění Sovětského svazu tehdejšími sovětskými elitami (nikdy nedošlo k samovolnému „pádu komunismu“) a po rozložení „sovětského dortu“ na mnoho malých „koláčků“, se Rusko ocitlo vydáno na milost krutým a totálně zkorumpovaným mocnářům. Za Jelcinovy éry klesl ruský národ na nejnižší stupeň celé své historie. Dokonce ani druhá světová válka na Rusy nenavršila takovou zkázu a chaos jako těchto 9 let „demokracie“. Za krátkou dobu se bývalá sovětská supervelmoc scvrkla do pozice „slabého a neúspěšného národa“ ...

... Vzpomínáte si ještě někdo na pozdní osmdesátá léta? Jak Západ slíbil Gorbačovovi, že když Sověti stáhnou své ozbrojené síly z Evropy, tak se NATO nebude dále rozšiřovat? Jak bylo Rusům slibováno, že když budou souhlasit s osamostatněním jednotlivých republik Sovětského svazu, tak Západ Rusku ekonomicky a politicky pomůže? Zřejmě ne, tohle už je dávná historie a lidé na Západě si to nechtějí moc připomínat. Bylo by ale chybné dělat závěr, že Rusové naopak neustále zlostně hledí zpět na ty roky a na lži, kterými byli krmeni. Většinou takoví opravdu nejsou. Je tu ale něco, co jim doopravdy vadí, a to jsou události, které následovaly po rozpadu Sovětského svazu. Zamyslete se nad tím. Nejen, že se NATO rozšířilo téměř do celé východní Evropy (člověk by se podivoval, jaké souvislosti ještě stále mohou tuto alianci opravňovat k existenci), ale Západ protizákonně napadl a rozdělil jedinou zemi, která ještě zůstávala spřátelena s Ruskem – Jugoslávii. Američtí politici velmi rádi používají frázi, že „posílají vzkazy“. Bombardování, které provedlo NATO v srbských enklávách v Chorvatsku a Bosně a následně bombardování Kosova, Srbska a Černé Hory opravdu poslalo jasný „vzkaz“ Rusku: „Nesnášíme vás – jděte do hajzlu!“. Vzkaz byl přijat, jasně a srozumitelně.

Britské listy: Mediální válka: Když pro slzy nevidí písmena

Válka postavila české novináře do role diletantů. Nevítězili. Jsou většinou příliš mladí, příliš pacifističtí a příliš hloupí. Neznají ani azbuku a pohrdají ruštinou. Neznají ruská média. Neorientují se v zeměpisu, politické historii regionu a v okolnostech vzniku Gruzie na troskách SSSR, v otázkách vojenských si pletou i zbraně. Nevědí nic o bývalých sovětských základnách ani o nových základnách v Gruzii. Nejsou schopni ovládat vyhledávače a strojové překladače textu nejen v azbuce či gruzínské abecedě, ale i v angličtině či češtině. Nikdo jim nepomohl. Nevěděli, co nevědí. A jelikož se imaginaci nabízel srpen 1968 a olympiáda v "rudé" Číně, o symboly bylo postaráno – "boj proti totalitě" jako "souboj Davida s Goliášem" či pokračování "okupace Rusáky". K explozi emocí přispěla ruská neschopnost dodat v češtině či alespoň v angličtině aktuální fakta, mapy, geografické a geopolitické "backgroundy".
Britské listy: Saakašvili se už dostal pod tlak opozice. Zleva i zprava

Neměl pravdu, když pro západní média včetně České televize tvrdil, že názor všech Gruzínců na jeho postup při válce s Ruskem je stejný, že s ním souhlasí i opozice. Lhal, nejspíš vědomě. Lhal sám sobě. Ale ve světě globalizovaných médií je každá politická lež krátkozraká. Netrvalo ani týden od veřejné výzvy veřejně známých osob Gruzie, vyzývající k široké veřejné diskusi o příčinách války, a Saakašvili se ocitl pod tlakem politické opozice, která zpochybňuje jeho legitimitu k dalšímu vedení země.

"Saakašvili nemá žádné morální ani politické právo být vrchním velitelem a prezidentem této země," řekl geolog David Gamkrelidze, šéf opoziční neokonzervativní strany Nová pravice v rozhovoru pro agenturu Reuters. "Musíme v co nejbližší době uspořádat předčasné parlamentní a prezidentské volby." Koalice opozičních stran již ve středu upozornila, že moratorium na kritizování úřadů a Saakašviliho Národního hnutí vypršelo a že hodlá příští týden předložit novou platformu k "překonání krize". Vyšetření událostí, které vedly ke rusko-gruzínské válce, žádá také bývalá spojenkyně prezidenta a někdejší předsedkyně parlamentu, právnička Nino Burdžanadze, bývalá politička Šavarnadzeho Gruzínské občanské strany, který posléze byla jedním z vůdců Růžové revoluce.

Britské listy: Co zbude za 40 let z Gruzie, Ukrajiny a z plen

Jak ví dneska každý, ale nikdo ve Washingtonu si to nedovolí říct, Gruzínská krize začala, když se vláda Billa Clintona rozhodla na obranu muslimských Albánců v Kosovu bombardovat Srbsko. Osudový vývoj byl zpečetěn, když v únoru 2008 s americkou podporou kosovští Albánci vyhlásili samostatnost. Rusko, srbský spojenec, varovalo, že nedovolí, aby byl suverénní stát beztrestně rozkládán. Rusko přímo varovalo, že Kosovo vytváří precedent pro odtržení provincií, jako je třeba Jižní Osetie.

Proč Američané mrhali svým vlivem v zájmu gangsterů z Kosovské Osvobozenecké Armády (UCK) a provokují nynější krizi s Ruskem?

Senátor Joe Biden (Obamův kandidát na viceprezidenta) se prořekl v rozhovoru pro Financial Times 2. ledna 2007: "Lid Kosova – nejoddanější přátelé Ameriky mezi muslimy – se stane žádoucím příkladem úspěšného US - muslimského spojenectví. Stabilita v jihovýchodní Evropě bude dobrou zprávou v době převratných změn v zahraniční politice."

Jakési "úspěšné US-muslimské spojenectví" bylo středobodem americké politiky na Balkáně. Proč? Protože Amerika nepochopila, že muslimský svět na to prostě nemá. Můžeme tomu říkat naivita, hledat za tím saudský vliv, a mnoho jiných faktorů, ale slabost základů americké politiky tkví v neschopnosti Američanů uznat, že některé důležité příběhy dobře neskončí. To je to, co z americké politiky udělalo jednu z grotesek George Carlina.

Britské listy: Gamardžobat! Gagimardžot!

Čeští novináři nejsou schopni složitějším způsobem vyhledávat v Google či News Google. Spolehli se proto na "spolehlivé" zpravodajství "euroatlantických" agentur Reuters, AP. Ale zde sedí už dnes stejně nedovzdělaní žurnalisté a agentury vzhledem k nutnosti snížit náklady nasazují najaté "domácí" novináře i laiky. A tak se stávalo, že zpravodajství "pro západ" vytvářeli mnohdy proameričtí aktivisté a absolventi Sorosových kursů gruzínské revoluce růží. Ani jeden komentátor, který o konfliktu hovořil v českých mainstreamových médiích, neměl vyšší hodnost než četař. Gruzie využila neznalosti a hlouposti žurnalisty desetkrát lépe, než Rusko se všemi svými "agenty", o nichž píše zpráva BIS…

Britské listy: Olympijská válka

Srpnové boje na Kavkaze přinesly nejrozsáhlejší a nejvážnější rusko-americkou konfrontaci od jomkippurské války v roce 1973. Ke krizi eskalované gruzínským útokem na Cchinvali došlo i přesto, že na ruské straně se o Saakašviliho přípravách vědělo, byly od jara diskutovány v médiích a Moskva dala jasně najevo, že vojensky zasáhne...

...Michail Saakašvili se stal gruzínským prezidentem po květnových volbách v roce 2003, v nichž proti oponentům zaznamenal zisk „demokratických“ více než 96 procent hlasů. Těchto voleb se však nesměli účastnit někteří „příliš kritičtí“ pozorovatelé Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Nový prezident spoluobčanům kromě vymýcení korupce slíbil především obnovení územní integrity země, která po konfliktech z počátku 90. let ztratila kontrolu nad třemi separatistickými provinciemi - Abcházií, Jižní Osetií a Adžarií. Prezidentův plán počítal sice s postupnou, avšak rychlou reintegrací zmíněných oblastí, které hodlal dosáhnout metodou cukru a biče.

První přišla na řadu Adžarie, malý region u hranic s Tureckem obývaný Gruzíny muslimského vyznání. Zde se metoda „forsírované reintegrace“ zdařila – politické vedení republiky bylo odstraněno protikorupčním tažením a obyvatelstvo obdrželo hospodářskou pomoc.

Ještě v polovině roku 2004 se Tbilisi pokusilo stejným způsobem řešit i situaci v Jižní Osetii (po ní mělo dojít na Abcházii). Zde se ovšem předchozí metoda neosvědčila – jednak proto, že bič udeřil jako první, nevybíravě, a na cukr již nedošlo, jednak proto, že byly ignorovány etnické faktory. Ozbrojený zásah gruzínských bezpečnostních složek proti centru jihoosetské černé ekonomiky Ergneti nepostihl jen bezprostřední okolí prezidenta separatistické republiky Kokojtyho, ale prakticky veškeré obyvatelstvo, které vzhledem ke katastrofální hospodářské situaci nemělo jinou volbu než participovat na nelegálních aktivitách. Následně došlo k přestřelkám z ručních zbraní a vyhrocení vzájemné nenávisti. Obdoba opatření, které v Adžarii separatisty politicky izolovalo, tedy v Jižní Osetii vedla k jejich posílení a nepopularitě gruzínských orgánů. International Crisis Group spolufinancovaná bývalým Saakašviliho sponzorem Sorosem proto již osmnáct měsíců po nástupu nové administrativy vydala varování, že stávající politika Tbilisi nepovede k mírovému řešení konfliktu v Jižní Osetii. Experti ICG konstatovali, že ke znovusjednocení země mírovou cestou je třeba mnohem komplexnějšího přístupu, přičemž „břemeno leží na Gruzii, která spolu se svými mezinárodními partnery musí zlepšit bezpečnost lidí žijících v zóně konfliktu, prosazovat hospodářskou obnovu a rozvoj, zajistit právo Osetinců na řádný návrat a vytvořit uspořádání zaručující účinnou autonomii Jižní Osetie“. Jak dnes víme, toto memento zůstalo oslyšeno. ... ...A Česká republika? Před válkou byla v Gruzii vůbec největším zahraničním investorem. Kromě státního podílu v ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan jen samotná firma Energo-Pro investovala do vodních elektráren a rozvodné soustavy přes půl miliardy dolarů. A navíc – ovšem – z ČR pocházela velká část výzbroje poražené gruzínské armády. Když ministr zahraničí Karel Schwarzenberg říká, že jsme členem „Společnosti přátel Gruzie“, pak vlastně jen konstatuje, že jakkoliv se Saakašvili ukázal být mimořádně špatnou a destabilizující investicí, vsadili jsme na něj a na projekty s ním související již příliš mnoho.

Lidovky.cz Válka o Jižní Osetii. Stovky mrtvých?

... gruzínské síly v Cchinvali odmítají poskytovat zraněným ruským vojákům lékařskou pomoc a zraněné dobíjejí. Naopak gruzínský prezident obvinil Rusko z rozpoutání války vůči jeho zemi ...

Britské listy: Tři experti se shodují: Saakašvili naplánoval gruzínský útok na okamžik zahájení olympiády

Tři experti nezávisle na sobě došli k názoru, že válka Gruzie proti Osetii zahájená současně s olympiádou vznikla podle předem připraveného plánu prezidenta Saakašviliho. Poukazují na neudržitelnost gruzínské verze, podle níž útok v noci na 8. srpna byl spontánní reakcí na porušování příměří ze strany Jihoosetinců. Akce totiž nese rysy předem plánované gruzínské vojenské ofenzívy spuštěné v okamžiku, kdy ruský premiér Putin právě pobýval v Pekingu.

Nenasili.cz: Média o válce v Osetii – obludná manipulace

Peking 8.8.2008, 8:00. 8 čínských sportovců nese olympijskou vlajku. Celý svět sleduje zahájení olympiády. V Osetii je noc, ale spánek obyvatel Cchinvali není klidný. Už několik dní probíhá ostřelování Jižní Osetie s gruzínského území Ostřelování zesílilo okamžitě po odletu Condoleezy Riceové z Tbilisi. ...

... Gruzie je západními sdělovacími prostředky soustavně líčena jako demokratický stát a její prezident Saakašvili je miláčkem médií. Je to opodstatněné? Po svém nástupu při „růžové revoluci“ v prosinci 2003 Saakašvili postupně začal zavádět policejní stát. Opoziční politikové byli uvrhováni do vězení. Bývalý Gruzínský premiér Žvania zemřel za podivných okolností. Oficiálně se otrávil zemním plynem, ale bývalý gruzínský ministr obrany Okruašvili, který nyní žije v exilu v Paříži, tvrdí, že byl zavražděn Saakašviliho tajnou službou. Před rokem byly ve Tbilisi mohutné demonstrace proti Saaklasvilimu. Zúčastnilo se jich přes 150 tisíc lidí. Saakašvili je brutálně potlačil slzným plynem, obušky a gumovými projektily.

Zavedl stanné právo. Majitel jediné opoziční televize Patakašvili byl nucen uprchnout do Anglie a věřejně prohlašoval, že se obává, že jej Saakašvili nechá zabít. Krátce poté, co prohlásil, že věnuje veškeré své finanční prostředku ke svržení Sakašviliho byl nalezen mrtev. Podle britských vyšetřovatelů zemřel na srdeční příhodu.

Zvedavec.org Přežila jsem gruzínskou válku

Vím, o čem mluvím, protože jsem 7. srpna, kdy gruzínští vojáci vpadli do města a zabili mé přátele a sousedy, byla v Cchinvali. Tři noci jsme se s celou rodinou choulili v hrůze, zatímco Saakašviliho tanky a rakety ničily stovky našich domů, znesvěcovaly hřbitovy, zapalovaly školy a nemocnice.

Mám také dobrý důvod nevěřit tomu, co hlásá Saakašvili. Tři dny před útokem mě řada gruzínských přátel varovala, abych odešla. Říkali, že Saakašvili plánuje útok. Většina Gruzínců žijících v Jižní Osetii odešla, protože věděli, co se má stát.

V noci 7. srpna Saakašvili vystoupil v televizi a ujistil vyděšené civilní obyvatelstvo Jižní Osetie, že na nás nezaútočí. Bylo to až dlouho potom, kdy podle Saakašviliho tvrzení Rusové začali „okupovat“ Gruzii.

Osetinci šli s úlevou spát vděční za klidnou noc.

O necelé dvě hodiny později, jak uvádějí důvěryhodné mezinárodní zprávy, gruzínské dělostřelectvo, bombardéry a tři brigády pozemního vojska rozpoutaly v našem městě to, co mohu označit jedině jako strašlivé peklo. V okamžiku jsme jen měli jedinou myšlenku, a to, jak se ukrýt.


<<- Osetie.cz - úvodní stránka

Osetie.cz | Diskuze